Mezi nejčastější metody, jak zabránit těhotenství, patří především hormonální antikoncepce, nebo používání kondomů.
Existuje mnoho různých metod a prostředků, jak zabránit nechtěnému těhotenství. Mezi ty nejčastější patří hormonální antikoncepce, nebo používání kondomů. Současně ale platí, že kromě úplné sexuální abstinence (zázraky typu neposkvrněné početí myslím můžeme pominout), a chirurgického řešení, neexistuje asi žádná 100% účinná metoda antikoncepce. I hormonální antikoncepce, nebo použití kondomů má účinnost sice vysoce nad 90 procent, ale stále to není 100%.
Jednou z nejčastěji používaných metod, pro zabránění těhotenství, je kondom. Ty se objevovaly už ve starověku – již ve starověkém Egyptě experimentovali s kondomy z ovčích střev. V současnosti jsou to především latexové kondomy v mnoha různých velikostech, tvarech a s nejrůznějšími „příchutěmi“.
Kondom je ale nejenom metodou antikoncepce, ale slouží i jako poměrně spolehlivá ochrana před pohlavně přenosnými chorobami. Proto bývá doporučováno používat kondom třeba i v kombinaci s hormonální antikoncepcí, zvláště pokud svého partnera „příliš dobře neznáte“.
Nevýhodou kondomů je třeba alergie na latex, snížená citlivost a s ní i spojený méně intenzivní prožitek atp.
Kromě těch klasických kondomů pro muže, existují i „kondomy pro ženy“. Ty jsou ale o něco méně účinné než ty pro muže. A někteří lidí říkají, že jsou i mnohem méně pohodlné. Z toho také vyplývá, že jejich používání není až tak rozšířené.
Jedná se o různé formy antikoncepčních prostředků určených pro ženy. Ty se pak vkládají do pochvy a brání kontaktu mezi spermatem a vajíčkem. Nejčastěji jsou využívány v kombinaci se spermicidním gelem, čímž se zvyšuje jejich účinnost. Mezi nevýhody tohoto antikoncepčního prostředku pak patří především to, že nijak nebrání přenosu pohlavně přenosných chorob.
Hormonální antikoncepce je asi druhou nejčastěji používanou metodou pro zabránění těhotenství (hned po kondomech). Antikoncepční pilulky zpravidla obsahují syntetické hormony – estrogen a progestin, které ovlivňují ovulační cyklus. Konkrétně tedy brání uvolnění vajíčka.
Hormonální antikoncepce je k depozici na předpis. To je dáno tím, že u malé části žen mohou existovat různé zdravotní problémy v souvislosti s používáním hormonální antikoncepce. U některých žen pak hormonální antikoncepce nemůže být používána vůbec.
Jednou z nevýhod hormonální antikoncepce je nutnost brát pilulky každý den ve stejnou dobu (jinak dojde k poklesu hladiny hormonů a tím se účinnost antikoncepce značně snižuje). Další nevýhodou pak mohou být nejrůznější vedlejší účinky. Různé typy pilulek mají různě vysoký obsah hormonů. A mohou tak u žen způsobovat různé vedlejší účinky.
Kromě klasických „pilulek“ jsou dnes již k dispozici i různé další metody hormonální antikoncepce. Může to být třeba antikoncepční náplast, kterou máte nalepenou na kůži, a ze které se do těla i po několik týdnů uvolňují příslušné hormony.
Nebo to může být antikoncepční implantát. Jedná se o malé tělísko, které je zavedeno pod kůži a jeho účinnost je až několik roků – hodí se tedy zvláště v případech, kdy v následujících několika letech neplánujete těhotenství a nechcete mít starosti s braním pilulek. Případně to může být i nějaké nitroděložní tělísko.
Pokud nechcete nebo nemůžete používat hormonální antikoncepci, jsou i jiné metody. Jednou z nich je třeba abstinence. To nemusí nutně znamenat ztrátu jakékoliv sexuální aktivity, znamená to pouze vyloučení samotného vaginálního styku. Tato metoda ale může klást poměrně vysoké nároky na „pevnou vůli“.
Jinou metodou je pak sledování plodných dní. To je možné buď prostým sledováním kalendáře (značná část žen má poměrně pravidelný menstruační cyklus). Nebo je možné použít metodu měření bazální teploty. Ta se v době ovulace, kdy je nejvyšší riziko otěhotnění, zvyšuje.
Je ale nutné mít na vědomí, že toto není zcela spolehlivá metoda antikoncepce. To je dáno z části tím, že žádná žena nemá 100% přesný ovulační cyklus. Ve vzácných případech dokonce může dojít k uvolnění vajíčka i mimo běžný termín ovulace. V nepolední řadě je zde pak i to, že zatímco životnost vajíčka uvolněného při ovulaci je řádově 24 hodin, spermie dokáže v ženském těle přežít i několik dní (dokonce až 5 – 7 dní, i když to jsou spíše extrémy, běžnější jsou 3 – 4 dny).
Chirurgické metody pro zabránění těhotenství mohou být dočasné nebo nevratné. U žen je to ženská sterilizace, tedy podvázání vejcovodů. Tato metoda má téměř 100% účinnost v zabránění těhotenství. Velkou nevýhodou je ale to, že tato metoda je většinou nevratná.
U mužů je to pak zase vasektomie. Tím se zabrání přesunu spermií do spermatu. Muž tak při aktu ejakuluje, ale jeho ejakulát neobsahuje spermie, takže žena nemůže otěhotnět. Vasektomie, je na rozdíl od ženské sterilizace zpravidla „vratný“ proces.
Metody pro zabránění těhotenství, které jsme popisovali v předchozích odstavcích, jsou aplikovány bezprostředně před pohlavním aktem (třeba kondom), nebo průběžně (třeba hormonální antikoncepce). Kromě nich ale existují i prostředky, které je možné aplikovat až po styku. Typicky třeba v případech neplánovaného nechráněného styku.
Tato antikoncepce se také nějaký označuje jako „nouzová“ antikoncepce. Skládá se zpravidla ze dvou pilulek obsahujících levonorgestrel, které se berou po nechráněném styku. Čím dříve tím lépe. Účinné jsou zpravidla do 24 hodin po nechráněném styku. Nouzová antikoncepce by ale neměla být používána jako pravidelný prostředek pro zabráněn těhotenství.