Povinné očkování novorozenců

V minulosti se o nutnosti očkování novorozenců příliš „nediskutovalo“. V posledních letech je ale z očkování poměrně „velké téma“, a názory na prospěšnost očkování se u různých maminek liší. Pokud máte na očkování vytvořený nějaký svůj názor, v tomto článku se vás nebudeme snažit přesvědčovat o tom, kde je ohledně očkování pravda. Zaměříme se pouze na souhrn užitečných informací, které se týkají povinného očkování novorozenců.

Povinná a nepovinná očkování novorozenců

Některá očkování jsou povinná pro všechny narozené děti. Pokud to pak rodiče nerespektují, hrozí jím dle aktuálních právních předpisů i poměrně vysoké sankce. Pokud navíc dítě není očkováno, tak nemůže navštěvovat předškolní zařízení jako je třeba školka.

Mezi povinná očkování jsou zařazena očkování proti závažným infekčním chorobám, jako je například záškrt, tetanus, dávivý kašel, virová hepatitida, dětská obrna, spalničky, příušnice nebo zarděnky.

Další očkování pak jsou již nepovinná, a je to tedy na rozhodnutí rodičů dítěte, zda svého potomka nechají očkovat nebo ne. Mezi nepovinná ale přesto doporučená očkování můžeme zařadit především očkování proti žloutence typu A nebo B, očkování proti klíšťové encefalitidě, očkování proti meningokokům, proti planým neštovicím, rota virům nebo třeba pneumokokům.

Kdy dítěte neočkovat?

Aby mělo očkování smysl, musí být dítě v době podání očkovací látky zdravé. Jinak by efekt očkování byl jen snížený nebo dokonce jen minimální. Proto by nemělo být očkováno dítě, které je nemocné nebo i dítě, které bylo vystaveno riziku nákazy nějaké nemoci a je v inkubační době. Také není možné provést naočkování krátce po prodělané nemoci, nebo je-li dítě po nějaké operaci. To, jestli je možné provést očkování, by se tedy mělo vždy konzultovat s ošetřujícím lékařem.

U některých dětí, pak také není možné provádět všechny očkování, kvůli jejich špatnému zdravotnímu stavu, nebo nějakému zdravotnímu postižení.

Jak připravit dítě na očkování

Povinná očkování novorozenců začínají již od 9 týdne po narození. Jen v průběhu prvního roku by mělo dítě podstoupit 3 – 4 očkování. U takto malých dětí ale není možná nějaká „příprava“. V tomto věku se jim očkování ještě nedá nijak vysvětlit.

U starších dětí (cca 1,5 – 2 roky) už ale má smysl „před-očkovací příprava“. Můžete tak dítěti před návštěvou vysvětlit, že mu paní doktorka dá injekci, a že to možná trochu bude bolet. V tomto věku již děti chápou, co to znamená bolest. Už se jim určitě povedlo několikrát spadnut a odřít si koleno nebo loket. Takže mu můžete vysvětlit, že to určitě nebude bolet víc. Také mu můžete zkusit vysvětlit, k čemu je očkování dobré (aby nebylo nemocné).

Vždy je určitě lepší, aby dítě dopředu vědělo, že očkování nemusí být tak úplně příjemný zážitek. Pokud je dítě na podobný nepříjemný zážitek nepřipravené, může to pak vnímat jako „podraz“ od rodičů. Některým dětem také při očkování pomáhá, pokud je v ordinaci u lékaře drží maminka nebo tatínek, na klíně. A také určitě neuškodí nějaká drobná odměna za to „jak byli stateční“.

Očkovací kalendář povinných očkování

Od 9 týdne po porodu – 1 dávka hexavakcíny = záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění Haemophilus influenzae, přenosná dětská obrna, žloutenka typu B
3 měsíc po narození – 2 dávka hexavakcíny = záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění Haemophilus influenzae, přenosná dětská obrna, žloutenka typu B
4 měsíc po narození – 3 dávka hexavakcíny = záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění Haemophilus influenzae, přenosná dětská obrna, žloutenka typu B
11 až 18 měsíc po narození – 4 dávka hexavakcíny = záškrt, tetanus, dávivý kašel, invazivní onemocnění Haemophilus influenzae, přenosná dětská obrna, žloutenka typu B
15 měsíc = spalničky, příušnice, zarděnky (1 dávka)
21 – 25 měsíc = spalničky, příušnice, zarděnky (2 dávka)
V 5 letech = záškrt, tetanus, dávivý kašel (přeočkování)
10 – 11 roků = záškrt, tetanus, dávivý kašel (přeočkování), dětská přenosná obrna (přeočkování)
25 roků = tetanus

Co dělat s dítětem po očkování

Očkování znamená zvýšenou zátěž pro dětský organismus. Po prodělaném očkování je tedy nutné respektovat několik základních pravidel. Určitě byste měli s dítětem nejméně 3 dny dodržovat klidový režim (zvláště důležité je to u malých dětí, novorozenců a kojenců). Pro očkování je pak i lepší zvolit odpoledne, kdy pak již dítě může zůstat v klidu doma a odpočívat. V den očkování a případně i dva další dny je lepší vyhýbat se místům s velkou koncentrací lidí, aby se snížilo riziko nákazy dítěte nějakou jinou nemocí.

Očkovat nebo neočkovat?

Velká většina argumentů proti očkování dětí je založena na mýtech, polopravdách nebo značně zkreslených informacích. Třeba asi nejznámější tvrzení, že očkování způsobuje autismus je nepravdivé. Je to pouhý mýtus, který vznikl zřejmě díky tomu, že první symptomy autismu se objevují u dětí kolem 15 měsíce, kdy shodou okolností dostávají očkování proti spalničkám, příušnicím a zarděnkám.

Také je časté tvrzení, že očkování není potřeba, protože nemoci, proti kterým se očkuje, se vlastně již neobjevují. To jednak není pravda, mnohé z nemocí, proti kterým se očkuje, jsou stále mezi námi a každý rok jsou to desítky nebo i stovky případů. A také to, že nejsou žádné velké epidemie těchto nemocí, je dáno mimo jiné i tím, že se proti nemocen již tak dlouho očkuje a společnost jako celek má tedy vysokou imunitu proti těmto nemocem.

Na druhou stranu nejsou ani pravdivé argumenty že očkování zajistí to, že vaše dítě bude zdravé. Takto očkování také nefunguje. Žádná vakcína nemá 100% účinnost. Maximální udávaná účinnost je 95%.

A ta reálná může být i nižší – třeba když je očkováno dítě, které není ve zcela dobrém zdravotním stavu ap., pak se účinnost ještě více snižuje. Třeba očkování proti TBC (tuberkulóze), bylo v roce 2009 (resp. od 1. 1. 2010) zrušeno právě z toho důvodu, že většina kmenů získala odolnost a úspěšnost očkování byla jen kolem 50%. Nyní se tedy toto očkování již neprovádí plošně, ale pouze u vybraných skupin, kde je zvýšené riziko nákazou TBC.